Ranní setkání

Blatenský fotofestival 17.-18. 9.

Josef Moucha

na obědě v restauraci - manželství po 30 letech

duel

Hlava na hlavě ve Starém paláci na prezentaci školy kreativní fotografie 

 v Rejtově paláci na společné výstavě Josef Sudek - Honza Sakař

půjčil mi svoje efektové sklíčko

Jindřich Štreit v kostele

v dobré společnosti s Ráďou a bratry Reynkovými na vínku

fotografka,  které svou prezentaci nazvala - Nemohu přestat kojit- což také názorně předvedla

Korsika 27.7.

Čekám na Ivánka, až se vrátí z hory Monte d´Oro, kam se vydal nalehko bez báglů okouknout, jestli se to dá projít i bez horolezeckého vybavení....nedá. A tak sestoupíme lehčí variantou do Vizzavony.

Korsika 26.7.

jít po správné straně hřebenu

konečně kus lesa - Ivánek kupuje nové trekové hole

refuge je připravená až dorazí lidé z vršků....

.....a u každé je plac na vrtulník

....domácí salámy a sýry, a pak pár konzerv...salámy raději nekupujeme

Korsika 25.7.

krizové stanoviště

přestalo pršet - večerní duha

24.8.

Vstáváme brzo, už v půl páté ráno. Je ještě tma, ale skupina Němců s čelovkami na hlavě už si jako světlušky razí cestu vzhůru. Úvodní kopec vyšlápneme ještě v ranním stínu hor. 

červené značení GR 20

čas na polévku a silný čaj. 

Jdeme dál po strmých svazích. Už včera večer jsme se připojili na GR 20, která vede ze severu Korsiky. Jsou tu řetězy, muž přede mnou neví jak dál, zasekl se v neřešitelném sestupu a zděšeně funí. Odpoledne se rapidně zhoršilo počasí, 30 stupňů klesá na ledový déšť a větrnou smršť spojenou s bouřkou. Nedá se jít dál, sedáme si tedy a vyrábíme alespoň přístřešek z karimatek, to nás ale na dlouho neochrání. Než přijde tma, déšť se zmírňuje. Kamenné moře, po kterém poskakujeme, jede jako skluzavka. Naprosto nečekaně se před námi objevuje v rozšíření pěšiny odšutrované místo na jeden stan. Zřejmě nejsme první, koho to zastihlo.

23.7.

Ráno lije. Přenášíme věci do refuge a balíme tam. Máme čas se v klidu nasnídat a uvařit darjeeling. Vytvářím pomocí igelitu nepromokavou variantu svých bot, ale po půl hodině chůze přestává pršet. Po dopoledním stoupání se otevírá kamenitá náhorní plošina s černými borovicemi, které připomínají svým rovným zakončením baobaby. Užíváme si nejsnazší část cesty. Nahoře se znatelně se ochladilo. Vyndavám bundu, kterou jsem chtěla ve slabých chvílích včera vyhodit, jakože ji nebudu potřebovat. Stejně tak v hlavě během cesty odlévám odličovací mléko, zmenšuji pastu na zuby, nechávám v kempu dlouhý objektiv, klíče od domova,  kupuji si lehčí spacák,...každá věc prochází v hlavě opakovaně pomyslným vážením.

22.7.

Vstáváme za tmy, balíme stan a vyrážíme podél potoka. Stoupání je těžší, než jsem čekala, naštěstí je dost vody a na několika místech se dá koupat.
Refuge de Sega je v mírně dezolátním stavu, 12 euro za dvě osoby, co si donesli vlastní stan, jinak se musí za vypůjčený ještě 11 přitlačit. Vcelku ochotně mi dobijí foťák a telefon. Skála i přes karimatku neměkne. Hledám ideální polohu, než dojdu do cíle, budu otlačená tak, že ani plážový písek mi nedovolí usnout.

Corte

Vlakem se přesuneme do romantického Corte, jednoho z mála míst, kde je možné vystoupat na GR 20. Teplo, kavárničky, vůně pizz a jižní hudba v úzkých uličkách.

21.7.

V campu, kam se stěží dovlečeme, vybalujeme a u známých si část věcí v pytlích necháváme. Přestože pytel má dvojnásobný objem mého batohu, batoh je stále plný. Fyzikální zákony tu tedy neplatí, s tím je třeba počítat. Přespíme na malé pláži. Celkem včas, slunce ještě nepálí, se ráno zase vrátíme písčitou pěšinou 5 km do Porta, kde se zásobíme suchou stravou do hor.  Serpentinami šimrajícími žaludek zpět do Ajaccia.  Muž v ženském těle, který řídí, nadává všem řidičům kolem, jako by právě oni mohli za přecpané silničky Ajaccia.

Frida na budově vlakového nádraží

Korsika - 20.7.

A za dvě hodiny už Korsika. Krajina kolem Ajaccia je zubatá, jak tady mohli udělat runway?

 Smart Wings nenabízí bagetu, ani pití, trochu nám vyhládlo, ale nezdržujeme se a sedáme na minibus smět Porto Pollo(fr.) nebo chcete-li korsicky Porto Podu. Napoleon Bonaparte, rodák z Ajaccia, nejprve horlil pro rodný jazyk a když se dostal k moci, pod hrdelním trestem užívání korsičtiny zakázal. 

Korsika - 20.7.

Prý čas přiměje člověka v určité chvíli k tomu, že už nechce poznávat nová a nová místa, nové země, řeky a lidi. Chce ale propátrat poznané, pojmenovat, seřadit smysl všeho, co se vrstvilo, rodilo, zrálo a umíralo. Pochopit smysl věcí a sebe sama. Mě čas zastavil na Korsice, v krajině, která svou tvrdostí a nepřístupnou krásou připomíná Šumavu, u jazyka, který jsem nikdy neměla v plánu se učit.

V Čechách (to už se zase smí říkat) je nezvykle dobrá viditelnost. Pražská placička s poli a pak po Vltavě na Orlík a Mrtvý luh, vše jako na dlani. Pánové v kokpitu si to  užívají a komentují náš vyhlídkový let.