Ranní setkání

Blatenský fotofestival 17.-18. 9.

Josef Moucha

na obědě v restauraci - manželství po 30 letech

duel

Hlava na hlavě ve Starém paláci na prezentaci školy kreativní fotografie 

 v Rejtově paláci na společné výstavě Josef Sudek - Honza Sakař

půjčil mi svoje efektové sklíčko

Jindřich Štreit v kostele

v dobré společnosti s Ráďou a bratry Reynkovými na vínku

fotografka,  které svou prezentaci nazvala - Nemohu přestat kojit- což také názorně předvedla

Korsika 27.7.

Čekám na Ivánka, až se vrátí z hory Monte d´Oro, kam se vydal nalehko bez báglů okouknout, jestli se to dá projít i bez horolezeckého vybavení....nedá. A tak sestoupíme lehčí variantou do Vizzavony.

Korsika 26.7.

jít po správné straně hřebenu

konečně kus lesa - Ivánek kupuje nové trekové hole

refuge je připravená až dorazí lidé z vršků....

.....a u každé je plac na vrtulník

....domácí salámy a sýry, a pak pár konzerv...salámy raději nekupujeme

Korsika 25.7.

krizové stanoviště

přestalo pršet - večerní duha

24.8.

Vstáváme brzo, už v půl páté ráno. Je ještě tma, ale skupina Němců s čelovkami na hlavě už si jako světlušky razí cestu vzhůru. Úvodní kopec vyšlápneme ještě v ranním stínu hor. 

červené značení GR 20

čas na polévku a silný čaj. 

Jdeme dál po strmých svazích. Už včera večer jsme se připojili na GR 20, která vede ze severu Korsiky. Jsou tu řetězy, muž přede mnou neví jak dál, zasekl se v neřešitelném sestupu a zděšeně funí. Odpoledne se rapidně zhoršilo počasí, 30 stupňů klesá na ledový déšť a větrnou smršť spojenou s bouřkou. Nedá se jít dál, sedáme si tedy a vyrábíme alespoň přístřešek z karimatek, to nás ale na dlouho neochrání. Než přijde tma, déšť se zmírňuje. Kamenné moře, po kterém poskakujeme, jede jako skluzavka. Naprosto nečekaně se před námi objevuje v rozšíření pěšiny odšutrované místo na jeden stan. Zřejmě nejsme první, koho to zastihlo.

23.7.

Ráno lije. Přenášíme věci do refuge a balíme tam. Máme čas se v klidu nasnídat a uvařit darjeeling. Vytvářím pomocí igelitu nepromokavou variantu svých bot, ale po půl hodině chůze přestává pršet. Po dopoledním stoupání se otevírá kamenitá náhorní plošina s černými borovicemi, které připomínají svým rovným zakončením baobaby. Užíváme si nejsnazší část cesty. Nahoře se znatelně se ochladilo. Vyndavám bundu, kterou jsem chtěla ve slabých chvílích včera vyhodit, jakože ji nebudu potřebovat. Stejně tak v hlavě během cesty odlévám odličovací mléko, zmenšuji pastu na zuby, nechávám v kempu dlouhý objektiv, klíče od domova,  kupuji si lehčí spacák,...každá věc prochází v hlavě opakovaně pomyslným vážením.