čtvrtek 10. srpna 2017

jardin d'agrément

Na zahrady, kde nic neroste lze umístit: každopádně všechna vyřazená auta.. Nedávají se vedle sebe, ale na různá místa zahrady jako memory statue. Dále prase černé, které pak volně pobíhá vesnicemi, horami. V kempu nám pak převrhávají koše na odpadky. Kdo má tu noc černého peška, má ráno koš rozházený a odpadky a boty roztahané po celém kempu. Prase nás spravedlivě střídá...ale k zahradám. Pak tam stojí super nové stroje z evropských dotací (pro soběstačnost Korsiky) jenom nemají co dělat...pak sem tam borovice a olivovmíky.

z modré serie

1. 
 Ojos de cielo- oči, samotné, teplé, bez těla 

      Terra – alespoň tak ji nazval Mario

pondělí 7. srpna 2017

salut


Lejsek

Letos je takové horko, že ptáci přestávají krmit svá mláďata. Ti malí bambulové se pak neudrží v hnízdě a vypadávají. Pod naší střechou si udělal hnízdo kromě vlaštovek i tenhle lejsek (???). Po dohodě z Němkou-bioložkou jsem  udělala trubičku na vracení mláďat do hnízda,začala jim dávat injekcí vodu a odstínila hnízdo. Nakonec se podařilo alespoň jednoho drobečka zachránit. Zhruba za sedm dní byl dost veliký a rodiče jej volali ven a ten moula se vydal na druhou stranu, pod síť střechy. Tam se uvěznil. Podařilo se mi jej odsud vyplést. Nikdy bych nevěřila, jak můžou ptáci vyjádřit radost -všichni tři si sedli na strom a zpívali, pak na rozloučenou ještě obletěli pár kol nade mnou a odletěli společně kamsi…možná se příští rok uvidíme

La plage petite

Tak jako oba předchozí roky, i letos rádi trávíme noci na malé pláži, nakonec dnes je třeba oslavit úplněk. Vínem, sýrem, jak jinak.  Mobil house, který jsme letos dostali k bydlení je pohodlný, vybavený super postelí, ale bez klimatizace.
  

V Sartene chcíp pes...

       Sartene. Historické městečko s dvěma tisíci obyvatel. Na náměstí se odehrává veškerý společenský život. Kupuji si u  štráfek sýra. Jeden z mála způsobů obživy je právě výroba kozích a ovčích sýrů, které pak zrají do luxusních bakchanálních produktů i několik let. Každý návštěvník je příjemným rozčeřením stojatých vod maloměstečka. Ptají se odkud jsem, protože jsem také dozrála pod jižním sluncem jako ten sýr, jsou překvapeni, že Je suis tchéque. Pak projedu svých pár prvních lekcí a musím proud jejich výmluvnosti zastavit - Je parle un peu francais a že tady náš rozhovor končí, ale když se vracím zpátky, jsou už na mě nachystaní a mají s sebou českého emigranta z 89, z Ostravy, z dolů. Žena se mu tu upila a vypadá to, že kromě jednoho zubu a staré rachotiny nemá už nic. Češtinu skoro zapomněl, pamatuje si jen pár ostravských výrazů – do piči a tak. Jeho čeština a moje francouzština jsou na stejně vetché úrovni. Má tu ale italského kamaráda a depresivní Francouzsku, tak se celkem obstojně několik hodin zabavíme.Zpátky prý jedu jeho autem a on to pak odřídí zpátky... Ještě nasednu do auta, které nikdy nevidělo vodu a vysavač. Korsičané prý auta nemyjí, tak se odlišují od Francouzů, povídá ten kdysičech, odhází kopice hadrů a starých novin na zadní sedačku, za krk mi posadí svého  psíka, směs bojových plemen a jedeme. To auto i ten Čech se mi přestávají líbit. Využiji přestávky na nakrmení psa u jeho maringotky na smeťáku aut a beru roha. Snad mi někdo hned zastaví. Černoch -Jihoafričan a klimatizovaný Mercedes mi přijde vhod...