středa 8. listopadu 2017

Ve foyer Franta vypráví

jak ve Váranasí praskaly lebky a všude vonělo santalové dřevo

a letos v létě i jemu kdosi otevřel lebku a pohodil ho před nemocnici

čtvrtek 2. listopadu 2017

Jestli

bych neměla nazpívat nějaký nutkavý hitt.  Mohla bych pak donekonečna vyprávět v televizních talk show nějakou vtipnou příhodu ze svého života a mohla bych napsat kuchařku.

Každopádně

to ve mně vyvolává celou řadu otázek. Jestli bych si neměla dát udělat nová prsa. Bylo by to elegantní a  poměrně levné řešení a mohla bych se opalovat nahoře bez.

úterý 31. října 2017

push up týden

Malovala jsem kuchyň a to je vždycky čas k přebírání toho, co člověk nezbytně potřebuje a co jenom přendává z místa na místo. Podržela jsem chvíli nad odpadem babiččina sítka na kulaté knedlíky a pak je dala zpátky do keramického hrnce. V 50. letech člověk uvízne někde v prostoru mezi mizejícím světem prarodičů a  tím současným. Mezi světem cedníků na knedlíky a světem push up kuchyňského náčiní.

neděle 29. října 2017

sobota 21. října 2017

Váchalovské putování s PP

 putování podobně postižených lidí obdivem k J.Váchalovi začalo trochu mlhavě

 " když však tvář svou slunce schová, tím žalostněji kraj předtuchu nastávající zimy vyvolává. Přibývá barvitosti zemi. Je tklivá příroda stále více, řekl bych však, že čistší, a jako křesťan po zpovědi. Příroda chová se jako zbožný před smrtí, cítíc zimu v zátylí. Zdá se ve vzpomínkách již jen tráviti zbytek zbývajících jí krásných dnů, ve vzpomínkách, jimiž jsou nesčetné závoje a jednotlivé niti pavučin, natažených mezi stonky vysokých trav a spojujících černající se natě..."(J.Váchal) 
Pád při zdolávání Roklanského potoka, kam jsem zahučela po pás, mě přiměl opustit skupinu, otočit a vydat se zbytky povalových chodníků a cestami bez cest zpátky. Pečlivě se snažím sledovat vyšlapanou ranní pěšinu v travnatých plochách. Kdybych nebyla mokrá, bylo by mi vcelku jedno, že zabloudím; zhruba tuším, kterým směrem leží Modrava. Na druhou stranu už neřeším rašeliniště a mokřady, potoky pohodlně procházím mokrou nohou a užívám "křesťansky pozpovědní ticho" kolem. 

pátek 20. října 2017

středa 4. října 2017

Ktiš


Městečko, které zůstalo uvězněno mezi boletickým vojenským prostorem a cestou, odkud je všude daleko. Na návsi skupinka lidí pokuřuje a sporadicky pohrabuje listí, důchodci s igelitkami se plouží k prodejně s očima zapíchnutýma do silnice a celou idylu  intenzivně podbarvuje kromě bytovek střelba z Boletického prostoru. Jako z jiného světa tu působí auta zaměstnanců FORPSI, jednoho z největších registrátorů internetových domén.

úterý 26. září 2017

Káždá forma je základem pro barvu - každá barva je atributem formy



nejprve si posedíme v kavárně, abychom si sdělili co nového v galerijním zákulisí, v Budějcích a naopak v PT 


a pak si jdeme užít Vasarelyho. Konečně  vidím jeho práce "naživo". Perfekcionalismus.
keep smiling





neděle 24. září 2017

Kolem cest

Nevím přesně, co chtěla příroda vytvořit, ale některé věci jsou tak prapodivně nezajímavé, až jsou krásné

středa 30. srpna 2017

Path/ voyage



Okolí je prošpikováno cestami, které spojují mezi sebou vesničky, pláže, vyhlídky a cosi, co tu bylo a už není - mladí odcházejí žít na pevninu. Jsou zpravidla ohraničené zídkami a místy porost vytváří příjemný stín hlavně v ranních a večerních hodinách. 

úterý 29. srpna 2017

guard/ gardien



Sedím na malé pláži celý den a koukám na bizarní skalní útvary a na to, jak se všechny světy  mísí. Náčelník se vážně dívá do dálky a pod ním se plazí pravěcí ještěři. Tamhle stojí na stráži kluk v pionýrském obleku, daň minulosti,občas mě ráno v pološeru vyděsí, a hned poblíž spokojeně medituje Budha.

Sunset watching /soleil couchant

Konečně se v půlce srpna objevily na obloze mraky a s nimi přišel krvavý západ. Na pláži je z toho rozruch. Lidé fotí, skáčou do vln, otvírají si vínka a radují se z té podívané a z toho, že možná spadne pár kapek.  Za hodinku to vítr rozfouká a obloha je zase jasná, plná hvězd, z nichž se občas nějaká utrhne.