neděle 24. září 2017

Kolem cest

Nevím přesně, co chtěla příroda vytvořit, ale některé věci jsou tak prapodivně nezajímavé, až jsou krásné

středa 30. srpna 2017

Path/ voyage



Okolí je prošpikováno cestami, které spojují mezi sebou vesničky, pláže, vyhlídky a cosi, co tu bylo a už není - mladí odcházejí žít na pevninu. Jsou zpravidla ohraničené zídkami a místy porost vytváří příjemný stín hlavně v ranních a večerních hodinách. 

úterý 29. srpna 2017

guard/ gardien



Sedím na malé pláži celý den a koukám na bizarní skalní útvary a na to, jak se všechny světy  mísí. Náčelník se vážně dívá do dálky a pod ním se plazí pravěcí ještěři. Tamhle stojí na stráži kluk v pionýrském obleku, daň minulosti,občas mě ráno v pološeru vyděsí, a hned poblíž spokojeně medituje Budha.

Sunset watching /soleil couchant

Konečně se v půlce srpna objevily na obloze mraky a s nimi přišel krvavý západ. Na pláži je z toho rozruch. Lidé fotí, skáčou do vln, otvírají si vínka a radují se z té podívané a z toho, že možná spadne pár kapek.  Za hodinku to vítr rozfouká a obloha je zase jasná, plná hvězd, z nichž se občas nějaká utrhne.

čtvrtek 10. srpna 2017

decorative garden/ jardin d'agrément



Na zahrady, kde nic neroste, lze umístit: každopádně všechna vyřazená auta.. Nedávají se vedle sebe, ale na různá místa zahrady jako memory statue. Dále prase, které pak volně pobíhá vesnicemi, horami. V kempu nám pak převrhávají koše na odpadky. Kdo má tu noc černého peška, má ráno koš rozházený a odpadky a boty roztahané po celém kempu. Prase nás spravedlivě střídá...ale k zahradám. Pak tam stojí super nové zemědělské stroje z evropských dotací (pro soběstačnost Korsiky), jsou bez práce...pak sem tam borovice, olivovníky a rodinné hrobky. 

z modré serie


      Terra – alespoň tak ji nazval Mario

pondělí 7. srpna 2017

salut

10 cm krasavec dělá mrtvého brouka 

Lejsek



Letos je takové horko, že ptáci přestávají krmit svá mláďata. Ti malí bambulové se pak neudrží v hnízdě a vypadávají. Pod naší střechou si udělal hnízdo kromě vlaštovek i tenhle lejsek (???). Po dohodě z Němkou-bioložkou jsem  udělala trubičku na vracení mláďat do hnízda,začala jim dávat injekcí vodu a odstínila hnízdo. Nakonec se podařilo alespoň jednoho drobečka zachránit. Zhruba za sedm dní byl dost veliký a rodiče jej volali ven a ten moula se vydal na druhou stranu, pod síť střechy. Tam se uvěznil. Podařilo se mi jej odsud vyplést. Nikdy bych nevěřila, jak můžou ptáci vyjádřit radost -všichni tři si sedli na strom a zpívali, pak na rozloučenou ještě obletěli pár kol a odletěli společně kamsi…možná se příští rok uvidíme

La plage petite

Tak jako oba předchozí roky, i letos rádi trávíme noci na malé pláži, nakonec dnes je třeba oslavit úplněk. Vínem, sýrem, jak jinak.  Mobil house, který jsme letos dostali k bydlení je pohodlný, vybavený super postelí, ale bez klimatizace.

  

V Sartene chcíp pes...



       Sartene. Historické městečko s dvěma tisíci obyvatel. Na náměstí se odehrává veškerý společenský život. Kupuji si u stánku  štráfek sýra. Jeden z mála způsobů obživy je právě výroba kozích a ovčích sýrů, které pak zrají do luxusních bakchanálních produktů i několik let. Každý návštěvník je příjemným rozčeřením stojatých vod maloměstečka. Ptají se odkud jsem, protože jsem také dozrála pod jižním sluncem jako ten sýr, jsou překvapeni, že Je suis tchéque. Pak projedu svých pár prvních lekcí a musím proud jejich výmluvnosti zastavit - Je parle un peu francais a že tady náš rozhovor končí, ale když se vracím zpátky, jsou už na mě nachystaní a mají s sebou českého emigranta z 89, z Ostravy, z dolů. Žena se mu tu upila a vypadá to, že kromě jednoho zubu a staré rachotiny nemá už nic. Češtinu skoro zapomněl, pamatuje si jen pár ostravských výrazů – do piči a tak. Jeho čeština a moje francouzština jsou na stejně vetché úrovni. Má tu ale italského kamaráda a depresivní Francouzku, tak se celkem obstojně několik hodin zabavíme. Zpátky prý jedu jeho autem a on to pak vrátí... Ještě nasednu do auta, které nikdy nevidělo vodu a vysavač. Korsičané prý auta nemyjí, tak se odlišují od Francouzů, povídá ten Kdysičech, odhází kopice hadrů a starých novin na zadní sedačku, za krk mi posadí svého  psíka, směs bojových plemen a jedeme. To auto i ten Čech se mi přestávají líbit. Využiji přestávky na nakrmení psa u jeho maringotky na smeťáku aut a beru roha. Snad mi někdo zastaví.

sobota 29. července 2017

Flóra


Aya- flowing energy/ cours énergie



Makchie.


Makchie. Neprůstupná, vonící, pichlavá, plná olivovníků, vína, černých borovic, vřesovce, rozmarýnu, tymiánu, levandule, korsické máty a myrty. Plná stínů a zvuků. Černá, všudepobíhající prasata, divoké kočky, drzé lišky se mihnou a makchie je zase pozře. Ve tmě ale lišky přicházejí ochutnat na pláž náš sýr, podívat se, kdo to leží ve spacím pytli, ochutnat i nás.


Eroze



 Můj oblíbený strom. Pozoruji jej už třetím rokem, jak bojuje na malé pláži o přežití. Holky mi dovezly z Čech křídové pastely a tak kreslím na papírové krabice, ve kterých se zaváží do restauracepotraviny.  Až v září pojedu domů, není mi jasné, jak to všechno odletím. 

sobota 22. července 2017

Bonifaccio



Moje druhá cesta stopem vede do Bonifaccia. Staré město na útesech. V kempu mě nechtějí nechat spát bez stanu, a tak se dohodneme s Francouzkou a její jedenáctiletou dcerou, které jsem si stopla na první mávnutí hned za Cupabií, že si společně pronajmeme dvojpokojový apartmán v hotelu. Dáme každá 40 euro, ale poskytne nám to luxusní zázemí na prohlídku města. Chodím tam do pozdní noci, užívám vůně,  několikakilometrový pochod po útesech. Pouliční muzikanti tu hrají s úsměvem večeřícím Take a walk on wilde side od Velvetů a mám pocit, že si ten vtípek užívají.

Flora Cupabia



 Cupabie je místo plné zajímavých rostlin, které v tom suchopáru působí přízračně. Francouzka Maria, drobounká, mírná, osmdesátiletá  stařenka napsala knížku o zdejší flóře a s něžným úsměvem mě vpouští do jejího světa. Její manžel Jean, co vaří marocký sladký Tuareg jako přivítací ceremoniál, pravidelně převrhne konvičku s čajem, pak jej shrábne zpět ze stolu a Applu rukou, co spadne na zem přihodí a ceremoniál může pokračovat. Léta žil v Nigérii a trocha té špíny jej nezarazí.

Filitoza



         Korsika je dobrá na stop. Železnice je tu de facto pouze jedna, a ta spojuje hlavní město Bastii s Ajacciem. Vede přes hory a je to nejpříjemnější způsob dopravy na Korsice. Minibusy sporadicky spojují Ajaccio s dalšími městy. Proto se nabízí stop. Střídají se hrdí Korsičané kouřící jednu cigaretu za druhou, jejich auta připomínají vůní popelník, a decentní Francouzi. První stop do Filitozy. Archeologické naleziště s torrénskými megalitickými sochami. Tvář jedné z nich se dívá vážně do korsické krajiny. Kontemplativní místo. Mám čas, mohu se tu procházet celý den, posedávat pod tisíciletými olivovníky, pozorovat volně pobíhající koně.

Dirigent a jeho kvarteto

Zastávka v Miláně u utečeneckého tábora

    V Miláně je u autobusového nádraží utečenecký tábor. Všude kolem policie, exotické obleky a vcelku pohoda. Mezi korzujícími zájemci o Evropu převládají jednoznačně muži.

30.6. Praha - odjezd



 V Praze se ještě stavíme v Lehké hlavě na vegetariánskou večeři s kamarádem Petrem, který přijel na chvíli do Čech a snažíme si říct vše podstatné, co se stalo za dva roky, kdy jsme se naposledy viděli na Korsice. Pak potkáme skutečného anděla a on se na mě na cestu usměje, jako by nám přál šťastnou cestu.

středa 28. června 2017

Dokončuji poslední slíbené věci




a mezi nimi i fotky pro DLD. Zítra Praha, pak Janov a pak už břehy Korsiky a ne že bych se netěšila na tu omamnou vůni, kterou vítá pobřeží na dálku příchozí.

středa 7. června 2017

Už i na fotoklub

se prodral nový Tamagoči Fidget spinner.

Clavinova - Merkur


Naštěstí jsem měla staršího bratra, který vlastnil sady Merkuru, naštěstí mi nevadí IKEA, naštěstí vím, že černé klapky patří nahoru, a tak si pěkně užívám sestavení Clavinovy. A ono to dokonce hraje!

pondělí 17. dubna 2017

Mám to vyfotit...

a poslat jim to  tam, nahoru,od toho ž......, protože všechno je teď něčí a každej se o to škrtí, přitom jí stačí pár kousků dřeva a Šťastný Velikonoce....prej

pátek 7. dubna 2017

Opuštěné hračky

... co se nehodí, vyveze se do křoví za barák. A tak tu u Červeňáku leží sklenice a plechovky, igeliťáky a pneumatiky, celý život jedné rodiny. třeba tohle super autíčko; určitě udělá nějakému malému člobrďovi, co půjde kolem, radost.

První letošní bouřka