úterý 31. října 2017

push up týden

Malovala jsem kuchyň a to je vždycky čas k přebírání toho, co člověk nezbytně potřebuje a co jenom přendává z místa na místo. Podržela jsem chvíli nad odpadem babiččina sítka na kulaté knedlíky a pak je dala zpátky do keramického hrnce. V 50. letech člověk uvízne někde v prostoru mezi mizejícím světem prarodičů a  tím současným. Mezi světem cedníků na knedlíky a světem push up kuchyňského náčiní.

neděle 29. října 2017

sobota 21. října 2017

Váchalovské putování s PP

 putování podobně postižených lidí obdivem k J.Váchalovi začalo trochu mlhavě

 " když však tvář svou slunce schová, tím žalostněji kraj předtuchu nastávající zimy vyvolává. Přibývá barvitosti zemi. Je tklivá příroda stále více, řekl bych však, že čistší, a jako křesťan po zpovědi. Příroda chová se jako zbožný před smrtí, cítíc zimu v zátylí. Zdá se ve vzpomínkách již jen tráviti zbytek zbývajících jí krásných dnů, ve vzpomínkách, jimiž jsou nesčetné závoje a jednotlivé niti pavučin, natažených mezi stonky vysokých trav a spojujících černající se natě..."(J.Váchal) 
Pád při zdolávání Roklanského potoka, kam jsem zahučela po pás, mě přiměl opustit skupinu, otočit a vydat se zbytky povalových chodníků a cestami bez cest zpátky. Pečlivě se snažím sledovat vyšlapanou ranní pěšinu v travnatých plochách. Kdybych nebyla mokrá, bylo by mi vcelku jedno, že zabloudím; zhruba tuším, kterým směrem leží Modrava. Na druhou stranu už neřeším rašeliniště a mokřady, potoky pohodlně procházím mokrou nohou a užívám "křesťansky pozpovědní ticho" kolem. 

pátek 20. října 2017

středa 4. října 2017

Ktiš


Městečko, které zůstalo uvězněno mezi boletickým vojenským prostorem a cestou, odkud je všude daleko. Na návsi skupinka lidí pokuřuje a sporadicky pohrabuje listí, důchodci s igelitkami se plouží k prodejně s očima zapíchnutýma do silnice a celou idylu  intenzivně podbarvuje kromě bytovek střelba z Boletického prostoru. Jako z jiného světa tu působí auta zaměstnanců FORPSI, jednoho z největších registrátorů internetových domén.