sobota 21. října 2017

Váchalovské putování s PP

 putování podobně postižených lidí obdivem k J.Váchalovi začalo trochu mlhavě

 " když však tvář svou slunce schová, tím žalostněji kraj předtuchu nastávající zimy vyvolává. Přibývá barvitosti zemi. Je tklivá příroda stále více, řekl bych však, že čistší, a jako křesťan po zpovědi. Příroda chová se jako zbožný před smrtí, cítíc zimu v zátylí. Zdá se ve vzpomínkách již jen tráviti zbytek zbývajících jí krásných dnů, ve vzpomínkách, jimiž jsou nesčetné závoje a jednotlivé niti pavučin, natažených mezi stonky vysokých trav a spojujících černající se natě..."(J.Váchal) 
Pád při zdolávání Roklanského potoka, kam jsem zahučela po pás, mě přiměl opustit skupinu, otočit a vydat se zbytky povalových chodníků a cestami bez cest zpátky. Pečlivě se snažím sledovat vyšlapanou ranní pěšinu v travnatých plochách. Kdybych nebyla mokrá, bylo by mi vcelku jedno, že zabloudím; zhruba tuším, kterým směrem leží Modrava. Na druhou stranu už neřeším rašeliniště a mokřady, potoky pohodlně procházím mokrou nohou a užívám "křesťansky pozpovědní ticho" kolem. 

Žádné komentáře: