Malovala jsem kuchyň a to je vždycky čas k přebírání
toho, co člověk nezbytně potřebuje a co jenom přendává z místa na místo.
Podržela jsem chvíli nad odpadem babiččina sítka na kulaté knedlíky a pak je
dala zpátky do keramického hrnce. V 50. letech člověk uvízne někde
v prostoru mezi mizejícím světem prarodičů a tím současným. Mezi světem cedníků na
knedlíky a světem push up kuchyňského náčiní.
|
Žádné komentáře:
Okomentovat