Doteky

Chiang Mai

aviatici

Papilio anchisiades - tropický druh otakárka 

Chiang Mai - flóra

Protože cestování bez pohybu duše není cestování, ale pouhé rozptylování, přestaneme se rozptylovat cestováním a setrváme v horách. 

6.6 noční přesun

Přes den jsme se zastavily v Lopburi, batohy  v úschovně na nádraží, vyrazily minivanem do 20 km vzdáleného chrámu.  Chceme využít pohodlí nočních lůžkových vlaků pro přesun na sever, do hor. V osm hodin se mění klasické sedačky poměrně jednoduchou úpravou na dvě lůžka nad sebou. Spodní lůžko má rozlohu menší manželské postele, takže se tam vejdu pohodlně i s batohem a foťákem. Zatáhnu za sebou závěs a můžu si vleže číst stažené knížky do mobilu, aniž bych někoho rušila. Ráno nás budí hodinu před příjezdem, nabízejí kávu, snídani a sedačky opět složí do původní polohy. V okamžiku, kdy vlak vjíždí na nádraží, jsou sedačky převlečené, nové deky na přikrytí a vlak může rovnou jet dál.

6.6. Lopburi

universe man

Staré a nové

5.6. Ayuthaya

4.6. Ayuthaya - jenom půl

Teploměr se drží stále kolem čtyřicítky, což má i své výhody. Všechny bicykly for rent máme pro sebe a desítky chrámů v podstatě také. 

2.6. Nádraží

Jdeme obhlédnout nádraží, protože až bude jasné, že se můžu vzdálit od toalety víc než na deset minut, uprchneme před tím horkem na sever.

Na každé zastávce se starají, aby člověk neměl hlad nebo žízeň. Pozorujeme prodejce, jak přehazuje maso rukama z jedné porce do druhé, aby bylo všude stejně, přelétne to nespokojeně pohledem  a  zase ho přehodí zpátky a zahladí do hromádky. Tak snad raději až v restauraci, zeleninu.

1.6.Hua Hin - svítání

Denní teplota 42 stupňů mě vyhání spát z GH ven. V noci se ochlazuje na 30 a s mořským fénem umožňuje chvílemi usnout. 

30.5. Kiev Borispol - Nuda tranzitu

slyšela jsem o lidech, kteří spí s otevřenýma očima, ale je to divný pocit se s tím setkat face to face

čekání