Jdeme se na noc uložit na pláž. Ve dvanáct mě vzbudí zvuk prasete rochajícího v chaluhách. Čelovka je bez baterek, někde v maringotce vypadly, a tak se můžu jen dohadovat, kolik jich je, jak velká, v jaké náladě... Měsíc téměř v novu. Vzbudím Ivana a snažíme se pokřikem JEDEŠ PRYČ prase vypudit. To se ale nedá, neumí česky, oběhne nás horem po skalách a pokusí se obsadit druhou stranu pláže. Celá situace se cyklicky opakuje. Zhruba ve tři to vzdáme, prase si pro jeho vytrvalost oblíbíme a znovu zaboříme.